31. 12. 2015

Nastoupit znovu v sešívaném dresu? Velmi mě to těší, říká debutant v Silvestrovském derby Černý

Nováček na scéně internacionálů, ale známá tvář i pro mladší generace. Tak by se dal vystihnout slávista Jaroslav Černý, který s červenobílými získal dva tituly a po letech oblékl opět sešívaný dres, ačkoliv pouze na silvestrovské akci. Od sportu a hlavně fotbalu se nedokáže oprostit a stále se drží ve formě, kterou předvedl i na turnaji internacionálů a v Silvestrovském derby. Na vrcholové úrovni o něm už neuslyšíte, ale na pražských trávnících jej spatřit můžete, jelikož hraje za Duklu Jižní Město. „Je to 1.A třída, ale věřím, že postoupíme do Pražského přeboru. Prozatím jsme první, tak doufám, že to dotáhneme,“ nechybí mu stále ambice a chuť po úspěchu. V herním rytmu tak zůstává a aktivita v roli internacionála mu nenadělala žádné problémy. „Těšil jsem se na to a bral to tak, že uvidím po dlouhé době některé kluky, posedíme a vypotíme něco před Silvestrem,“ prozradil s úsměvem. Byl známý jako problémový hráč, co se váhových limitů týče, ale ani v této části kariéry to na něm není znát. „Vždycky jsem měl problémy s váhou, to je u mě známé a lepší už to asi nikdy nebude. Ale udržuji se v kondici, na trénincích, na hokeji, tenise. Skoro každý den něco dělám. Odmala mě bavily všechny sporty, já bych bez toho už asi ani nedokázal být, pořád musím něco dělat,“ prozradil svůj recept na udržení kondice záložník, jenž okusil i zahraniční soutěže. Vánoční svátky strávil na Moravě u svých rodičů, kde mu nic nechybělo. „Vždy je to tam hezké, ale s dobrotami už je to trošičku horší,“ vytasil úsměv a přiznává svou lásku hlavně k masu: „Mojí výhodou je, že nejsem na sladké, ale řízek se salátem, to jsem jedl už od rána. Mamka pořád něco chystá a vyvařuje, tudíž jsem jedl pořád.“ Ovšem na výkonech hned po svátcích se to nepodepsalo. Již v sobotu se představil na Podvinném mlýně, ale v dresu Umbro. „Asi měsíc před turnajem mne oslovil Horst Siegel, a tak jsem svou účast přislíbil. Slavia se ozvala až později, svůj slib jsem ale nechtěl měnit,“ vysvětluje své „hostování“ do týmu legendy rivala. Zde to ale neměl jednoduché. „Dělali si ze mě trochu srandu, že jsem tam byl jediný slávista, ale vzhledem k tomu, že se všichni známe, nebyl v tom žádný problém,“ osvětlil dobrou partu a své působení. Na měření sil v rámci skupiny došlo i právě s mužstvem sešívaných. „Měl jsem asi čtyři šance, což jsem dostal od kluků sežrat, že Slavii nechci dát gól. Jeden jsem nakonec vsítil, ale věděl jsem, že se příliš radovat nebudu. Kdybych býval proměnil příležitosti v úvodu duelu, tak by to vypadalo jinak a mohli jsme postoupit,“ posteskl si na nepřesnou mušku, jenž červenobílým pomohla k postupu do semifinále. K půlenému dresu s pěticípou hvězdou na srdci se vrátil po dlouhých letech. „Je to příjemné, roky ve Slavii byly prostě nádherné, především ty dva první,“ říká s lehkou nostalgií. „Rád na to vzpomínám, velmi mě těší být opět v tomto dresu a v neposlední řadě mi udělalo radost vítězství, už jen kvůli tomu, že se klukům loni nepodařilo vyhrát,“ završuje již šestatřicetiletý fotbalista.