1. 1. 2026

Před takovou atmosférou se hraje parádně, byl spokojený střelec Šmicer

Jeho jméno na soupisce veteránů Slavie určitě překvapilo. Ne snad, že by Vladimír Šmicer do toho týmu nepatřil, nicméně pěknou řádku let se Silvestrovského derby neúčastnil. Jen pár dní před samotným výkopem tak, nejvíce fanoušky Slavie, potěšila informace, že někdejší dlouholetý reprezentant přes sebe opět přetáhne sešívaný dres a znovu prokáže svůj um, který ani ve dvaapadesáti letech nezapomněl. Toto tvrzení navíc podtrhuje i fakt, že se zapsal do střelecké listiny a pomohl svému týmu k výhře 4:3.

Lyže vyměnil za kopačky a zhruba hodinu a čtvrt před výkopem zaparkoval své auto před stadionem pražské Slavie. Za svoji poslední účastí na tomto Silvestrovském derby se ohlíží spíše ve vzdálených vzpomínkách. „Tehdy jsem hrál ještě za internacionály, tudíž mi muselo být méně než 45 let. Myslím si tedy, že jsem tu tak deset let nebyl,“ usměje se a vzápětí objasní důvody, proč se ho tato oblíbená akce netýkala. Nebylo to tím, že by na něj manažer slávistické staré gardy Jan Mareš ztratil telefonní číslo. „Přes svátky a Nový rok jsem býval vždy na horách. Víte sami, že na horách jde životospráva trochu stranou, takže má účast nebyla možná,“ uvedl věci na pravou míru.

Šmicer rozhodně nelitoval, že na Silvestra zůstal v Praze. Jeho tým totiž vyhrál nad vrstevníky z pražské Sparty 4:3, byť těsný náskok v závěru visel na vlásku. Martin Vaniak ale zneškodnil pokutový kop Tomáši Čížkovi. „Určitě to bylo dobré. Líbí se mi, že si sem vždy najde cestu hodně diváků. Před takovou atmosférou se hraje parádně. Tím, že jsem tu dlouho nebyl, hrozně jsem se těšil,“ řekl. 

Někdejší český reprezentant, který v národním dresu sehrál osmdesát zápasů, zároveň ocenil, že již věkem spadá do starší kategorie. „V sedmi lidech se to ještě dá. V šesti hráčích by to bylo daleko horší,“ pousmál se. 

Ani přes rok Vladimír Šmicer nezahálí. Týkají se ho různé exhibice, kdy dokonce nastupuje i za starou gardu anglického Liverpoolu, s nímž kdysi vyhrál Ligu mistrů. „Odehraji tak deset exhibicí, zhruba to vychází na jeden zápas měsíčně. Více ani hrát nejde, protože kolena se ozývají. Cítím se prostě na dvaapadesát let,“ nechal nahlédnout do svého občanského průkazu. 

Také zima, jejíž teplota spadla v Edenu pod bod mrazu, mu nakonec nevadila. „Zdá se mi, že v takové zimě kolena trpí daleko méně. Možná, jak jsou studená, ani necítím bolest, ta se asi nějak otupí. V létě trpím rozhodně více,“ řekl závěrem.